Vy byste dokázali bez automobilů už žít? Já tedy rozhodně ne, řidičské oprávnění mám teprve druhým rokem, ale už si na něj pomalu zvykala. Tedy ne pomaleji zvykám, ale když už jsem ho měla jenom pár týdnů, tak už jsem si řekla, že bez řidičského oprávnění nemohu být. Že bez řidičského oprávnění nemohou vůbec existovat. Proto jsem se zeptala kamarádky, která je devatenáctiletá mladá holka, proč si také neudělá řidičské oprávnění? Moje kamarádka mi řekla, že jí to prý vůbec neláká. Byla jsem docela v šoku. Vzpomínám si, že je moje kamarádka vždycky říkala, že závidí svému staršímu bratrovi, že má řidičské oprávnění a také automobil.

Její bratr si koupil opravdu pěkný automobil, taková malá limuzína. Bylo to opravdu perfektní a vždy, když jsem viděla jeho auto, tak jsem mu tiše záviděla. Samozřejmě, že jsem mu záviděla jenom v tom dobrým. Takové krásné auto jsem mu přála. Jenomže jsem také chtěla mít něco opravdu perfektního, jenomže jsem neměla tolik financí. Měla jsem průměrnou práci a také samozřejmě potom průměrný plat. Já vím, že si za to můžu sama, že bych si měla najít nějakou práci, která je lépe finančně ohodnocena, a ne tady potom čekat, jestli vyhraju na nějakou sázenku vysoké peníze.

Ano, moc ráda sázím, ale nikdy se mi to nevyplatilo. Nikdy jsem nevyhrála hodně peněz, jenomže stejně, kdybych chtěla koupit nějaké luxusní auto, musela bych třeba sáhnout do kapsy. Vytáhnout jeden milion korun. A myslím si, že to tak bych snad ani nevyhrála, ale auta mě lákají už opravdu hodně dlouho. Dokonce jsem si řekla, že bych mohla být také opravářka. Že já bych byla automechanik, jenomže když tohle slyšeli mí rodiče, že jsem chtěla být automechanik, tak se chytali za hlavu. Sami říkali, že u nich to nepřipadá v úvahu. Že prý mám jít na zdravotní školu anebo na ekonomku. Že prý je to nejlepší škola.