Jedním z oblíbených typů her jsou bezesporu i ty deskové. Doklady o tom, že je lidé hráli, máme již z dávné minulosti. Mnohé z nich byly jedním ze základních pilířů tehdejších kultur, a v poněkud obměněných podobách se hrají dodnes. Ovšem nemáme pouze staré hry, neustále se vymýšlí také nové. Zvláště před Vánoci jich v obchodech můžeme najít skutečně velké množství z nejrůznějších možných žánrů, i pro nejrůznější věkové kategorie, i když většinou jsou psány pro věk 5-99 let. Mohou být také pro nejrůznější počet hráčů, i když nejčastější je od dvou do čtyř.

Ovšem ukazuje se, že valná většina se neprodává ani zdaleka tak, jak by si lidé představovali. Většinou je však důvod poněkud jednoduchý: příliš složitá pravidla. Ač se nám to nemusí zdát, faktem je, že u valné většiny z nich jsou pravidla skutečně složitá, a v důsledku toho také hra příliš dlouhá. Proto mají zvláště děti problém ji pochopit, a to nejen když hrají poprvé, ale i v dalších pokusech. To však zároveň také znamená, že je nebude bavit, a s největší pravděpodobností již danou hru chtít hrát nebudou. A přesně totéž platí i o dospělých. Dále je tu fakt, že valná většina her vyžaduje až příliš mnoho času, aby byly dohrány.

Jistě, u některých her s tím počítáme, například Monopoly či naši variantu Dostihy a sázky, ovšem u těch běžných si nepředstavujeme, že herní doba bude tak dlouhá. I to nás odrazuje, neboť děti nemají takovou trpělivost a dospělí zase čas. V neposlední řadě je tu fakt, že mnohé z nich vyžadují elektrické komponenty, které se musí při každé hře znovu sestavovat. Jistě, napoprvé jde o zajímavý gimmick, avšak při opakovaném hraní se stává spíše otravným, a to dané hře také neprospívá. Pokud tedy chceme, aby daná hra byla úspěšná, musí být zároveň také dostatečně jednoduchá a snadná na pochopení. To si však většina lidí neuvědomuje, a tak tyto složité hry stále kupuje.